9 Kvě 2016
Vložila - Věra Sirotková

V květnu kvete láska

​Byl pozdní večer – první máj –
Večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
Kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
Květoucí strom lhal lásky žel,
Svou lásku slavík růži pěl,…
                              K. H. Mácha

O lásce už bylo napsáno tolik slov, že snad nic nového nemůže být řečeno. Lásku nemůžete popsat, uchopit, polapit, lásku musíte jednoduše cítit. Kdo miluje, tomu se láska vrací. Dávejte lásku na všechny strany a budete jí naplněni po okraj. 

Nikdo z nás nežije izolovaný od ostatních, svět je plný lidí, které denně potkáváme. Ať už jsou to naši blízcí nebo někdo úplně cizí lidé, všem přejte jenom to dobré a bude se vám to vracet. Mějte rádi lidi kolem vás i sami sebe. Když se ráno probudíte, usmějte se sami na sebe do zrcadla a řekněte si: "Mám tě rád." Jestliže to zařadíte mezi svoje denní rituály, za měsíc, za týden, už dnes se budete cítit mnohem lépe. 

Když dáváme lásku, nesmíme zapomínat sami na sebe. Byli jsme vychováni k neustálé sebekritice, ale pravdou je, že si často nedopřáváme tolik lásky, kolik bychom měli. Rodiče, vychovatelé, učitelé nám možná sráželi naše sebevědomí slovy: "Ty jsi ale nemožný" a "Z tebe nic nebude," až jsme tomu uvěřili. Kvůli tomu se cítíme špatně a pokračujeme v tradici sebekritizování, kterou nám vryli do hlavy. Abychom to zvrátili, je třeba velké práce sama na sobě. Je to o tom, že pokaždé, když si budeme chtít vynadat, si to uvědomíme a zarazíme se. Něco se nepovedlo, ale to nevadí, příště to vyjde. Jak se říká, chybami se člověk učí a není možné dělat všechno dobře, to bychom nebyli lidé ale roboti. 

Přejme lásku sobě, stejně tak jako ji přejeme našim rodičům, partnerům a dětem. Přejme sami sobě to pěkné. Je to možná klišé, ale pravdou je, že se musíme rozmazlovat, dopřávat si krásné zážitky a obklopovat se hezkými věcmi. Nebojte se zajít na masáž nebo si napustit horkou vanu. To všechno si zasloužíte. Ponořte se myšlenkami do bublinek a na starosti už nemyslete. 

Láska je všude kolem nás, stačí jí nastavit náruč. Když si tohle uvědomíme, budeme žít krásný, plnohodnotný život, ale je potřeba na tom pracovat. Nic nepřichází, aniž bychom to pozvali. Musíme sami na sobě pracovat, změnit svoje uvažování. Měli bychom myslet pozitivně, radovat se z každého, byť sebemenšího úspěchu a nenechat se rozhodit neúspěchy. A s tím vám můžou pomoci moje terapie. Po vzoru z dětství: úspěch je samozřejmost, neúspěch se trestá, jsme k sobě příliš přísní. A proto převraťme tu rovnici, z neúspěchu se učit a z úspěchu se radovat.

Vždyť není nic krásnějšího než čistá radost. Na světě žijeme proto, abychom byli šťastní a činili šťastnými ty druhé. Když tohle pochopíme, bude nám krásně u srdíčka. Je to hřejivý pocit, který nás zaplaví a přenáší se na druhé. 
Když ne teď tak kdy? Když ne já, tak kdo? Já musím začít od sebe, musím se milovat a dávat lásku druhým. 

Nikdy není lásky bez sebelásky,

naučit se doopravdy milovat,

je jako skládat hlásky v samohlásky,

děti umět s láskou vychovat,

je umění a magie.

Láska, to je kouzlo,

láska, to je to skrytá síla,

která přemůže i zlo,

ať láskou zaplní se v srdci díra,

ať vás radost povznáší.

Kategorie článku: